Na každého padne někdy splín. I na muslima.

3. října 2015 v 16:27 | Kifaaya Diab
Dneska a včera jsem si přes internet volala s tatínkem. Dostala jsem nějak splín, je to hodně složité co se týče mé opravdu velké, velké rodiny a žijeme od sebe velmi daleko. Však žádné cíle, města a státy nejsou tak daleko, aby jsem v dnešní době nemohla volat s rodinou, třebas i na druhém konci světa. " díky Bohu" ....


Tatínek je asi hodný člověk, pohodový,má rád hodně lidi, zábavu, hudbu vše co se týče společenství, je to komunikativní typ. Akorát, že mezi náma je obrovská citová propast. Ono hledat si cestu k vlastním kořenům skoro ve 40 je prostě průser. Tatínek je už dědeček, od mého nejstaršího bratra, má 4 vnoučata, od mé starší sestry má jednoho vnuka, ode mně má vnuka, od mého mladšího bratra má další dvě vnučky a od nejmladší sestry zatím nic. Jsme velká rodina, s velkými a hlubokými kořeny. Řekla bych až asi nějakou karmou, či co. Protože s rodinou žili jen jeho tři děti a my dvě děti jsme žili na jiném konci naší země, kde jsme se narodili. S tím rozdílem, že má sestra rodinu našla o 15 let dříve, a já to štěstí měla až teď.




(život je příliš krátký,abych žila v nenávisti)


Někdy se dostanu do splínu, tím jak jsem v kontaktu s tatínkem. Mrzí mi, že mě táta neviděl vyrůstat, a neviděl moje školní úspěchy, moje jedničky v žákovské, ale třebas i moje maléry na základní škole. Nebo maléry na střední, neviděl mně jak maturuji, neviděl mě ve školce, neučil mě chodit, ani mluvit, a já vyrostla od rodiny jak kůl v plotě někde. Tohle mi je moc líto a opravdu to bolí. Necítím nenávist, zlobu a vztek. Dnes už ne. Opravdu ne. Lítost ano.

Jsem ale ráda, že ze mně vyrostl takový člověk jaký jsem, ale nechalo to stopy, velké stopy a ono lepit tu obrovskou propast je těžké. Máme mezi sebou propast vztahu, komunikace, ale bohužel i kultury a víry. Tatínek je věřící, ale také z jiné strany než já. Je jedno jestli jste muslim, křesťan, ale jestli máte problémy v rodině tak je prostě máte a líto Vám to bude prostě, jsme lidské bytosti a muslim není přeci nelidská bytost. Také pláče,miluje a chce být milován.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Šíryen Šíryen | E-mail | Web | 10. února 2016 v 0:39 | Reagovat

Článek sice vyznívá velmi smutně... ale ne beznadějně. Přeji Ti pevnou vůli a výdrž na cestě za štěstím

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama