Krize ve vztahu.Když si přejímáme vzorce chování od partnera.

3. října 2015 v 21:04 | Kifaaya Diab
Se svým manželem jsem už pár let, a s toho se vidáme velmi velmi velmi málo. Manžela znám sedmín , osmím rokem už a stoho spolu "chodíme" asi 5 rok, z toho 1 rok jsme spolu teprve o něco víc. Manžela vidám jendou za 3 - 4 měsíce, chce-li Bůh tak někdy i za 2 měsíce. Nejdéle, co jsme spolu byli za celé roky je asi 5 dnů dovolené. Šílené!!! Vztahy na dálku, jsou prostě náročné a i když si říkáte, že to zvládnete nastávaj prostě krize.
Těch krizí a vlastně mích i nesmyslně vymyšlených hysterií z mé strany bylo hodně. Partnera jsem měla skvělého a i přes tu propast dálku, roky mi dal mnoho. Pak se něco mezi námi změnilo a já už dál nemohla. Něčemu jsem vlastně hrozně ulevila a už nemusela lhát a ani jsem nemohla. nerozdělilo nás nic. Stále spolu. Za ten rok však se nějaké věci zlepšili a na druhé straně povstali nové. Dostala jsem pěknou tzv. čočku a přes hubu. Myslím, si, že na to měl právo a co já dokázala cpackat hovadin za 4 roky, on mi vrátil za necelý rok zpět. Brečela jsem. Myslím, že jsem poprvé zažila mužskou neúctu, odmítání, odpor, stagnaci, nenávist a vše do jendoho. Jak říkám, můj manžel proti jak se říká, že muslimové jsou trvdý na manželky (což pravda fakt není, pokuď žena není slepice a nenajde si vola - a to je všude ) je opravdu terorista. Je velmi tvrdý, panovačný, ale úspěšný. Kde jaký muslim je beránek v porovnání s mím mužem.


(myslela jsem, že nás dálka, ani víra nemůže od sebe oddělit)



Bohužel ač se říká o nás ženách, že vše dělají na truc a jsou pomstichtivé, tak možná nevědomky, vím určitě, že to naschvál nedělám, tak prožívám vztahovou krizi a přestává mi na muži záležet. Dříve jsem se vždy těšila, až on přijede a budeme po čtvrt roce spolu, třeba i na víkend. Těšila se, doufala, nemohla noc dospat. Žila jsem tím vztahem, tím člověkem a trpěla jak pes, když se mi několik hodin neozval. Dnes se neozývám já. Čekám až napíše či zavolá on. Když zavolám, dělám to jen z nějaké slušnosti a že se to od vztahu na dálku asi trochu čeká. A vlastně aby nedošel k názoru, že na to kašlu. Měl by pravdu kašlu. Už prostě se nechci těšit. Nechci doufat. Vlastně se bojím, že manžela nemám ráda a jdu vlastně proti víře. Tohle mě trápí. Přestávám k němu cítit touhu, lásku, a citím jen nějakou povinnost, že tu musím na druhé straně čekat zase někde 2 měsíce. Já vím, že náš vztah je složitý a vydržel už roky a přes všechno, ale já už dál nemůžu. On mi totiž naučil něco co jsem neuměla a to být tvrdá, nemít tolik citu a lásky, něhy. Nedávat to znát.Pro něj pláč, stížnost a vše kolem citů, je slabost. Já byla slabá a slabý článek našeho vztahu. Po pravdě určitě s emi líp na tu dálku takhle funguje a netrápím se. Na druhou stranu jsem eliminovala vztahy natolik, že už mi je všechno jedno a vyhledávám i naschvál chvíle, abych s ním nemusela být ani na tom telefonu či facebooku - internetové komunikaci.


Příjdu si na míle, na kilometry daleko spíše co se týká srdce, citů a mého myšlení. Mám pocit, jak kdyby mi někdo sebral srdce vyoperoval z něho veškeré city k němu a zase mi srdce zpět přišil. Říká se, že nenávist je to samé co láska, jen v jiné formě, ale může být stejně vášnivá, emotivní a zničující. On mi jakoby nic vlastně neudělal, to jsem byla já spíše. Každopádně co on dokázal za deset měsíců udělat s mím srdcem je neskutečné, kruté. Možná to tak mělo být. To já fakt nevím. Za jakou cenu však. On je asi teď šťastný, že tam kde je na druhé straně mé zeměkoule, nikdo mu nebrečí do telefonu, že se mu stýká. Nikdo mu neříká milujitě, nikdo mu tisíckrát nepíše sms, nedotazuje se kdy přijede atd .... má svůj klid. Volá, když se mu chce a kdy on má čas. Má tohle vůbec cenu dál držet. Nemá. Diť jsme se měli tak rádi. Byla tam vášeň, láska. Já ho tak hrozně milovala a ráda ho hodiny poslouchala i na dálku objímala a teď nám je každému lépe samotným. On je ve vztahu spokojený a nestěžuje si, bere to tak jak je. On prostě nežije láskou, citama. Pro něj nejsou důležité. U mně aby láska měla smysl, city být musí.


(Největším teroristou je asi vždy žena,aspoň co se týče vztahu, .... )
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 sabča sabča | Web | 3. října 2015 v 21:38 | Reagovat

pěknej blog, příjď na můj dík

2 Ježurka Ježurka | Web | 5. října 2015 v 16:50 | Reagovat

Já nevím, ale takovýto vztah nevztah fakt nemá cenu. Pokud byste se milovali, měli byste spolu žít a ne se jen občas vidět, ne? Uvidíš sama, co bude dál, ale moc si od toho neslibuji.

3 Andey Andey | Web | 5. října 2015 v 20:57 | Reagovat

Takový vztah na dálku nemá cenu, ale musíš vědět ty. :) Dej tomu ještě čas a rozhodni se. :)

4 Nebulis Nebulis | Web | 17. října 2015 v 12:43 | Reagovat

Ty jsi jediná, na kom záleží. Pokud cítíš, že tě to ničí, tak se na to vykašli a jdi dál.

5 WaclawZ WaclawZ | E-mail | 17. ledna 2017 v 20:22 | Reagovat

Chtěli byste zvýšit návštěvnost na kifaayadiab.blog.cz několikrát? Hledat v google: Masitsu's tricks

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama