Proč jsem si vybrala právě Korán?

27. září 2015 v 11:33 | Kifaaya Diab
Nevybrala ono to nějak prostě samovolně přišlo, a je to opravdu dlouhý a dlouhý příběh k této víře. Jak jsem už psala ona ta moje cesta byla dlouhá a žila jsem v náboženské rodině od malička. Bohužel Bůh a Bible mi byla ukazovaná jako nástroj potrestání a zastrašování a čím víc jsem rostla tak jsem se s tohodle hnusného povrchního myšlení chtěla vymanit. Možná mi to doma neuměli jen vysvětlit, nevím. Dědeček který byl silný katolík mně odříkával pasáže Bible již od mala a nikdy, ale opravdu nikdy nepoužil jméno Boha aby mně tím strašil. Když jsem zlobila dostala jsem pár po zadku a bylo, a nikdy nepoužil Bůh tě potrestá. Dědeček uměl skvěle vyprávět a vyprávěl i hlavně o Ježíšovi - který mimochodem je v Islámu velmi uctívaný. Měla jsem respekt k Ježiši a jako dítě jsem ho brala jako opravdového mága a čaroděje, stejně tak i Mojšíže.Dědeček někdy mi vyprávěl i právě o islámské víře a vždy dodal, že každá víra, křestaň, muslim, budhismus, hinduismus se prostě skládá z jedné stavby a tím je prostě Bůh, Vesmír, život, láska , ....


Když jsem dosáhla puberty měla jsem Boha od sebe opravdu daleko a začala proti celé rodině, krom dědečka rebelovat. Kreslila jsem obrácený kříže, kreslila jsem dokonce hákové kříže atd. Cesta mého dospívání byla velmi těžká. Snažila jsem se vydobít si svoje místo. Svoje, aby viděli mně a né toho svého Boha, kterým mně trestali. Bohužel jsem dělala opravdu v pubertě šílené věci, které tu snad ani nemohu na tento blog veřejně psát. Všechno zlé však k něčemu dobré. Bizardní na tom ale je, že to co jsem ze srdce nenáviděla a tím vlastně byl Bůh - církev jsem se po mnoho let k tomu zpět vrátila a našla jsem v tom smysl a řád.

Studovala jsem uměleckou průmyslovku a tam jsem se opět ocitla právě od samého začátku s vírou, Bohem, křestanstvím, a pak i právě Islámem. V každé zemi, kraji, národnosti, se prostě v umění vyskitoval Bůh. Moc jsem na tom nepřemýšlela, jen mě to utvrzovalo, že opravdu je něco většího něco silnějšího co nás prostě stvořilo a někde opravdu je. O Korán jako takový jsem se nezajímala, Bibli jsem znala od dětství a Korán nám začala vyprávět právě jedna profesorka na střední škole. Prý kniha o tom jak se dá žít, spokojeně, podle pravidel, aby člověk byl šťatsný.

Studovala jsem roky nějak skrytě právě náboženství a snažila se najít nějaké úhly. Byla v tom perverzní zvědavost a anarchie, jenže vždy jsem narazila vlastně na to samé, Bůh za války a genocidy nemohl, vždy to byla lidská hloupost, ješitnost, touha po moci vládnout a ovládat, vlastnit a ničit. V každé víře byl Bůh ten nejsilnější a měl spojence buď v podobě andělů, pak třeba bráno tak i proroky Ježíš, Mohamed, Mojžíš, ... Korán mě lákal svojí zvláštností, v době kdy jsem se já poprvé setkala s pojmy Muslim, Korán tak žádné nepokoje nebyly, nebyly až krom na rok 2001. Kdy se najednou Islám začal spojovat s teroristy, bombami, Usama bin Ladina. Do té doby sem nějak opravdu nezaznamenávala nějaké nevole, nenávist k islámu jako k víře jako takové.

Ke Koránu jsem prostě přešla a přišlo mi to všechno nějak i logické, chtěla jsem najít něco co by mi dalo pevné body na zemi, klid, mír a v Koránu se to dá opravdu najít. Islám je víra a jako každá víra prostě věří v Boha a má nějaké pravidla. Ten kdo nestudoval nějak Orient, podoby křestanství, víry, náboženství jen těžko pochopí, že Korán jako kniha opravdu žádné nebezpečí neskrývá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama