Česko mám ráda, ale šťastná nejsem

26. září 2015 v 23:02 | Kifaaya Diab
Narodila jsem se v České republice, ale rodiče ani jednoho za Čechy nemám. Vyrůstala jsem dokonce mimo svou vlastní rodinu a našla jsem všechny až za mnoho let později. O tom snad někdy jindy, ... Každopádně moje "jinakost" byla nápadná. Zažila jsem jako dítě docela tvrdé střety a názory, zažila jsem už jako školkové dítě rasismus, šikanu a xenofobii a přesto nejsem zrovna výrazově tmavý tip. Přesto svojí jakousi jinakost jsem měla v sobě.


Žila jsem ve velmi tvrdém domácím režimu katolické víry a to možná spíše byl onen kámen úrazu. Prostě jsem byla jiná, vyrůstala jsem v jiném prostředí a měla doma opravdu velmi tvrdou výchovu na poměry tehdejší české výchovy. Neměla jsem povolené skoro nic, co mohly děti. V tu ránu jsem byla mimo dění, mimo módní trendy, hry a zájmy. Rodinu jsem za to nenáviděla. To mi věřte a dospíváním se to jen stupňovalo. Všude a za vším byl Bůh a to bohužel jen ve zlém. Byla jsem Bohem a vírou trestaná. Neuděláš to - Bůh to vidí, Bůh tě potrestá, .... Za vším stál Bůh a víra. Doma ve mně vypěstovali absolutní odpor k rodinným tradicím, víry a všeho co s vírou a Bohem souvisí. Netušila jsem, že nakonec to co jsem celé dětství a dospívání nenáviděla, bude nakonec hledáním mého skutečného světa a života. Asi to tak nakonec opravdu bývá. Je to hodně bizardní. Hledat a milovat něco od čeho jste vlastně celý život utíkali. Jsem na trochu jiné straně od klasického křestanství a katolicismu, ale Bůh a víra ve mně nakonec opravdu zůstali. Dnes jsem za to moc vděčná.

Česko jako země je nádherná a miluji i město ve kterém žiju, přesto však šťastná tu úplně nejsem, chybí mi tu právě ten nádech víry v které jsem byla vychovavána.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama